ANOTACE

Kostel sv. Václava

Jezbořice – okres Pardubice – Pardubický kraj

 

Kostel sv. Václava stojí na severo-jižně orientované hraně terasy, která zde spadá o cca 20 m do nivy Podolského potoka. Na jihu přiléhá k areálu ohrazený pozemek bývalé fary, na severu a východě ho obkružuje komunikace a na západě přiléhá těsně ke svahu. Areál ležel historicky osamocen na severním okraji vsi, která se rozvíjela kolem uzavřené obdélné návsi umístěné jižnějším směrem.

Kostel stojí uprostřed nefunkčního hřbitova ohrazeného hřbitovní zdí. Vstup do areálu je řešen dvěma veřejnými brankami u severozápadního a jihovýchodního nároží a brankou do zahrady přiléhající fary na jižní straně. V jihozápadním koutu je k ohradní zdi připojena dřevěná zvonice krytá šindelem.

Kostel je orientovaná stavba s delší obdélnou lodí přecházející plynule v pětiboký neodstupněný presbytář. Na něj navazuje na východě připojená sakristie. K západní stěně lodi je přisazen patrový schodišťový přístavek v přízemí otevřený do exteriéru. Je přístupný hlavním vchodem v jižní stěně západní části lodi, krytým malou otevřenou předsíní umístěnou mezi dvěma opěrnými pilíři a vchodem v západní stěně lodi z prostoru pod schodišťovým přístavkem. Sakristie je přístupná ze hřbitova vchodem v jižní stěně a s presbytářem je spojena vchodem ve východní stěně závěru. Kruchta je přístupná zvenčí vchodem na schodiště vedoucím do patra s ní spojeného západního přístavku.

První dochovaná stavební fáze kostela nasvědčuje tomu, že objekt vznikl na místě starší stavby poprvé připomínané v roce 1349. Vzhledem k tomu, že Jezbořice byly od počátku 12. století centrem újezdu zakoupeného olomouckým biskupem Janem přímo od knížete Oty II., lze se právem domnívat, že původní kostel vznikl již v tomto raném období. Předpokládáme však, že stávající objekt vznikl jako novostavba až v 2. polovině 14. století. Na jižní straně na něj navazovaly objekty neznámého rozsahu. Na konci 15. století prošel výraznou úpravou interiéru (sedile, sanktuář, klenba) a posléze byl rozšířen západním směrem o plochostropou loď. Ta byla v 2. polovině 16. století zaklenuta již renesanční křížovou klenbou na římsových konzolách. V barokním období byly učiněny jen drobnější úpravy, v pozdním baroku byla zbořena sakristie na severní straně a postavena nová v ose presbytáře. Upravena byla také kruchta, rozšířená a opatřená zprohýbanou poprsnicí. Po požáru v roce 1791 došlo k prohloubení statických poruch klenby a obvodových zdí, a proto bylo v roce 1815 přistoupeno ke stržení všech kleneb a výstavbě lehčí bedněné konstrukce. Poslední výraznější úpravou prošel objekt ve 40. letech 20. století, kdy dostal stávající silnovrstvou omítku, byl rozšířen západní vchod a z tohoto místa přesunut původní pravoúhlý portál s přetínavou profilací na jižní stranu sakristie.

Kostel sv. Václava v Jezbořicích je pozoruhodným příkladem stavby se složitým stavebním vývojem a rostlou dispozicí. Typologicky se vymyká zachovaným soudobým příkladům na Pardubicku optickým neoddělením presbytáře od lodi. Zcela atypická je také návaznost kostela na přiléhající objekty dvora či tvrze, sloužící mimo jiné patrně jako cestovní stanoviště majitelů – olomouckých biskupů - na cestě do Prahy. Zcela nadregionální význam má zachovaná pozdně gotická honosná kamenická výbava tvořená sanktuářem a sedilí s řemeslně zvládnutým plastickým vegetabilním dekorem.